Wald M.
Chirurgická klinika FN-Motol
Rheumatologia 1993, Roč. 7, č. 4, str. 256-262.
Úvod
Systémová enzymoterapie není ve světě žádnou novinkou. Pravdou však je, že u nás se v léčbě různých chorob využívá teprve několik let. Jedná se o medicínský princip, který využívá enzymů — živočišných a rostlinných — k léčebným záměrům. V tomto smyslu ji též lidstvo používá již mnoho staletí. Teprve v posledních desetiletích se s rozvojem nových medicínských oborů, především imunologie a nejrůznějších laboratorních metodik, daří empiricky dobře známé účinky enzymů na lidský organismus objektivizovat podle požadavků současné vědy. Nezbytnou součástí průkazu účinků na určitou chorobu jsou klinické studie (13), kterým je věnována maximální pozornost, a které samozřejmě pokrývají celé indikační spektrum systémové enzymoterapie.
Enzymy jsou skutečné klíče k životu. Umožňují organismu provádět a regulovat veškeré metabolické pochody, které by jinak neprobíhaly vůbec, nebo jen za přítomnosti obrovského množství energie. Tyto biokatalyzátory jsou chemicky proteiny skládající se z polymolekulárního apoenzymu a nízkomolekulární prostetické skupiny koenzymu. Kombinované enzymové směsi obsažené v preparátech WOBENZYM, PHLOGENZYM, WOBE-MUGOS a MULSAL patří k hydrolázám, tedy k enzymům štěpícím mimo jiné proteiny. Jejich molekulová hmotnost se pohybuje od 17 000 do 60 000.