Xiang G., Schinzel R., Simm A., Sebekova K., Heidland A.
Oddělení interní medicíny, Institut fyziologické chemie a Institut klinické biochemie a patobiochemie, Univerzita Würzburg, Německo; a Institut preventivní a klinické medicíny, Bratislava, Slovensko
Kidney International 2001, Vol. 59, Suppl. 78, pp. S-53-S-57.
SO 130 (5-07-1)
Úvod: Konečné produkty pokročilé glykace (AGEs) jsou považovány za klíčové faktory v patogeneze diabetické nefropatie (DN) a jiných diabetických komplikací. Zatímco byly prokázány výrazné nežádoucí účinky AGEs na mezangiální a endoteliální buňky stejně jako na monocyty/makrofágy, málo je známo o jejich účincích na tubulární buňky. Položili jsme si proto otázku (1) zda komplex AGE – bovinní sérový albumin (AGE – BSA) narušuje proteinový metabolismus v tubulárních buňkách, a pokud ano, (2) zda tyto AGE účinky jsou zprostředkovány mechanismem citlivým na proteázy.
Metody: Izolované LLC-PK1 buňky byly vystaveny po dobu 24 hodin médiu obsahujícímu vehikulum (kontrola bez séra), AGE – BSA (38 mmol/L), nebo BSA (38 mmol/L) v přítomnosti nebo nepřítomnosti trypsinu (2.5 mg/mL),. Hodnotili jsme počet buněk, velikost buněk a obsah proteinu v buňkách, dále proteosyntézu a degradaci proteinu.
Výsledky: Po 24 h inkubaci v AGE –BSA se snížil počet buněk na 84,5 ± 5,5% proti kontrole a na 82,5 ± 5,6% proti BSA – ošetřeným buňkám (P < 0,05). Inkorporace [3H]-thymidinu klesla na 66% proti kontrole (P < 0,05), zatímco BSA nemělo žádný vliv. Stejná dávka AGE – BSA snížila degradaci proteinu (P < 0,05) a mírně stimulovala proteosyntézu, což bylo potvrzeno inkorporací L-[14C]Phe do acidorezistentních proteinů. Tyto účinky měly za následek zvýšení obsahu proteinu (AGE-BSA proti kontrole o 21,9 ± 6,7%; AGE – BSA proti BSA o 11,1 ± 6,0%, P < 0.05) a zvětšení buněčného objemu (AGE-BSA proti kontrole o 9,4 ± 3,2%; AGE – BSA proti BSA o 18,4 ± 3,7%, P < 0.05). Inkubace s AGE – BSA a trypsinem měla za následek zmírnění změn všech sledovaných parametrů včetně počtu buněk, buněčné proliferace, zvýšení obsahu buněčného proteinu, snížené degradace proteinu a zvýšené proteosyntézy.
Závěr: Získané výsledky naznačují, že AGE – BSA narušuje buněčnou proliferaci a přeměnu proteinu v LLC – PK1 buňkách s následným vzestupem buněčného proteinu. Jelikož tyto změny byly inhibovány společnou inkubací s trypsinem, lze předpokládat interferenci této serinové proteázy s AGE – vazebnými proteiny na povrchu buněk.