V. Resl
Z knihy "Hojení chronických ran". Grada Publishing, 1997, 8.1.3. Enzymoterapie pp 135 - 136, 8.7.2. pp 182 - 184
8.1.3 Enzymoterapie
Enzymy se vyznačují výjimečnou specifičností a jsou nezbytné v řízení všech složitých biochemických reakcí. Jsou orgánově specifické a v lidském těle bylo již identifikováno asi 2500 různých enzymů. Zevně se používají již dlouhá léta v hojení bércových vředů (363). Dlouho byl řešen spor, zda se perorálně podané enzymy mohou vstřebat do organismu. Ukázalo se, že existuje aktivní absorpce makromolekul v některých oblastech sliznice tenkého střeva (Peyerské pláty). Zde se nacházejí specializované enterocyty, označované jako M - buňky (podle mikrozřasení), které transportují ze střevního lumina antigenně účinné makromolekuly k buňkám imunitního systému. V protisměru tyto M - buňky transportují k slizničnímu povrchu imunoglobuliny (především IgA) secernované stimulovanými plazmatickými buňkami (731). Obecně se usuzuje, že téměř všechny bílkoviny z potravy musí být nejdříve hydrolyzovány na aminokyseliny nebo nízkomolekulární peptidy, a tak jedině se mohou dostat do portálního oběhu. Tento názor mnozí autoři stále zastávají (219), čímž je mnohdy význam enzymoterapie zpochybňován. Nálezy však naznačují, že část proteinů se z potravy absorbuje v makromolekulární formě, dosahuje periferní tkáně a teprve zde se intracelulárně hydrolyticky štěpí (tzv. decentralizované trávení). Hydrolázy, jako trypsin nebo elastáza, se mohou transportovat ze střevního lumina do krve bez změněné funkční aktivity (219).
Mnohé enzymy jsou absorbovány různě rychle a v různých množstvích. Nejlépe se vstřebává amyláza a trypsin, nejhůře papain. Pomocí fluorescenčních mikroskopických metod a stanovení specifických protilátek ("dvojitou sendvičovou technikou") bylo zjištěno, že se absorbované enzymy hromadí v okrajích experimentálně provedených ran (194, 612).
V kapitole o etiopatogenezi postrombotického syndromu je podrobně uveden celý circulus vitiosus změn, který vyúsťuje na periferii v dilataci kapilár, zvýšení periferního tlaku, k vytlačování plazmy do intersticia a infiltraci perivaskulární tkáně makrofágy, fagocyty a fibroblasty. Lokální fibróza poškozuje dále cévy a dochází ke kumulaci vody a ke všem dalším následným trofickým poruchám (tab. 6). Mnohé z těchto stavů je možné omezit hlavně v počátcích užitím enzymů. Na základě těchto teoretických předpokladů bylo použito v léčbě postrombotického syndromu, obliterující aterosklerózy tepen DK i u lymfatických otoků preparátu Wobenzym® (Mucos). Lék je ve formě tablet nebo granulátu. Obsahuje tyto enzymy: pankreatin, papain, bromelain, lipázu, amylázu, trypsin, chymotrypsin a rutin, který je přidán za účelem snížení kapilární permeability. Bromelain redukuje především edémy, trypsin mimo jiné aktivuje lokální fibrinolýzu. Podle různých autorů se používá 3 krát 2 až 3 krát 5 tbl. denně nebo 1 - 1, 5 lžičky granulátu po dobu 4 - 6 týdnů. Denní dávka se má rozdělit na 3 - 4 části a podat 1/2 hodiny před jídlem. Výsledky léčby byly objektivizovány pletyzmograficky, ultrazvukem, LRR, měřením žilního tlaku i laboratorně. Enzymatická léčba vede svojí proteolytickou, lipolytickou a amylolytickou aktivitou k odbourávání vysokomolekulárních látek a k aktivaci makrofágů. Tak jsou extravazáty urychleně fagocytovány. Flavonoid rutin ovlivňuje také proudění lymfy. Bylo pozorováno menší prosáknutí DK, vymizel subjektivní pocit tíhy nohou, čímž se zlepšila pohyblivost. Nedocházelo k recidivám trombóz a nočním křečím a to jak u postrombotického syndromu, tak i u lymfedému (325, 363, 653, 752, 770, 771). Dalšími laboratorními a klinickými studiemi je třeba ještě upřesnit indikace a úspěšnost užití těchto přípravků.
K celkové enzymové terapii je možné zařadit rovněž použití:
Trypsin Retardâ inj. (Léčiva), (trypsinum lyophylisatum). Tato endopeptidáza má antiflogistický účinek, štěpí nekrotickou tkáň, hnis a fibrin a podporuje fagocytózu. Hodí se na špatně se hojící rány, bércové a diabetické vředy a dekubity. Aplikuje se i. m., ne více než 10 amp. suchou ostrou jehlou.